Přinášíme další "Střípky ze života Charity Třinec"
Naše kolegyně Katka nám pověděla, jaké to je pracovat na Evropských projektech:
"Aktuálně probíhá v Charitě Třinec jeden Evropský projekt s názvem Rozum a cit. Ale celkově je toto už třetí projekt, který realizujeme. Práce projektového pracovníka je velice různorodá a moc mě baví.
Na první projektu jsem začala spolupracovat jako pracovník s cílovou skupinou v roce 2016 díky spolupráci Kapy a Ergonu. Celkem jsem v různých pozicích působila v cca 8 projektech, ze kterých jsem ve 4 byla projektovým pracovníkem s cílovou skupinou a koordinovala jsem jejich realizaci a úspěšné naplnění cílů. V rámci Charity působím ve 3 evropském projektu.
Každý den je úplně jiný. Jsem důležitá spojka mezi klienty a světem zaměstnání a vzdělání. Prioritou je pomáhat klientům k získání zaměstnání a to formou kariérového poradenství, skupinových vzdělávacích kurzů zaměřených na počítačové dovednosti, finanční gramotnost a právní minimum. Mimo to také zajišťuji akreditované kvalifikační kurzy u rekvalifikačních zařízení v okolí. Všechny tyto služby jsou díky projektům pro klienty zdarma a je to jen na nich, kam se s mou malou pomocí v životě dále dostanou.
Při běžném pracovním dni komunikuji s klienty, zástupci rekvalifikačních zařízení, lektory a také se zaměstnavateli. Zjišťuji tréninková a dotovaná pracovní místa, učím klienty jak oslovit a zaujmout zaměstnavatele, aby pro něj byli atraktivními a měli větší možnost získat zaměstnání i na volném trhu práce.
Kvalifikační kurzy vybíráme individuálně s klientem na základě jeho dovedností a přání, co nového by chtěl umět a kam by se chtěl profesně posunout. Sama učím své klienty základy práce na počítači a právní minimum zaměřené na pracovní právo. Často dostávám zpětnou vazbu, že získané znalosti klienti využili v praxi a to je tou největší a nejlepší odměnou, která těší a dělá tuhle práci smysluplnou.
Neřešíme, ale pouze pracovní věci. S klienty se v rámci poradenství, často se setkávám s tím, že si klient potřebuje nejprve udělat jasno v osobních problémech a až pak se může naplno věnovat zaměstnání. Vše ale vždy záleží na tom, jak silnou důvěru si navzájem vybudujeme a kam až mě klient ve svém životě pustí. Nejsložitější na mé práci je to, když klienti nechtějí spolupracovat. Snažím se jim pomoct, jenže oni ve všem vidí problém a opakují to své „ALE“, „NEJDE“… většinou se totiž ukáže, že je za tím vlastně spíše „NECHCI“. Vždy se snažím s klienty řešit všechno individuálně, s dávkou empatie, porozumění, ale občas se přes veškerou snahu prostě nedá nic dělat.
Na druhé straně musím říct, že mi „pod rukama prošlo“ nespočet lidí. Cílové skupiny, s kterými jsem měla možnost v rámci projektu spolupracovat byly hlavně matky na mateřské/rodičovské vracející se do zaměstnání, zadlužení, zdravotně znevýhodnění, lidé s nízkou kvalifikací, lidé po výkonu trestu, lidé léčící se ze závislostí, menšiny. Ve většině případech jsou to lidé, kteří si díky pomoci z projektu našli zaměstnaní a jsou spokojení. S některými jsem i po skončení projektu ve spojení a sleduji jejich pokroky.
Stává se, i že se mi třeba po roce-dvou ozve klient a chce ještě s něčím poradit, toho si taky cení, že si na mě pamatuje a ví, na koho se obrátit, když má nějaký problém."