Stejná slova, rozdíl jen ve velikosti prvního písmene, tak by to snad mohlo být jedno ne? No, a to právě není. On je ten rozdíl totiž podstatný, zejména dnes.
Charita a je jedno zda s malým nebo velkým písmenem na začátku, vychází z řeckého charis (milost, laskavost) a následně latinského caritas (milosrdná láska). V obecném slova smyslu se tedy jedná o laskavost, dobro-činnost, v křesťanském prostředí, z něhož pojem charita pochází, se jedná o skutky milosrdné lásky prokazované nezištně bližním.
Ale už u prvních křesťanů si podle biblického svědectví můžeme všimnout rozdílu, který je patrný dodnes a je oním rozdílem v prvním velkém písmenu. Ke konání dobra, milosrdenství vůči slabším, potřebným okolo je vyzýván každý člověk, je bráno jako projev lidství. Na druhou stranu byla již v první Církvi tato pomoc mimo to i institucionalizována. Byli lidé, kteří byli organizací této pomoci pověřeni.
A tento drobný, ale podstatný rozdíl zůstal dodnes. Charita s malým „ch“ je jakákoli dobročinná, dobrovolná, na zlepšení situace svého okolí zaměřená činnost. Kde kdo dneska „dělá charitu“, charitativní činnosti se věnují firmy, nazývajíc to společenskou odpovědností, podnikatelé, lidé bohatí i méně bohatí, sportovci, umělci, nejrůznější celebrity, téměř všechny nábožensky orientovaná uskupení, lidé hledající smysl, pracující, maminky na mateřské…ten seznam by byl dlouhý. Navíc dnes není „charita“ zaměřená jen na lidi, ale slýcháváme i o „charitě pro pejsky“, máme kolem sebe různé dobrovolné a dobročinné environmentálně zaměřené aktivity.
No a pak je tady Charita s velkým „Ch“. Organizace zřízená Římskokatolickou církví, která se obnovovala v 90. létech minulého stolení, kdy vznikala na většinou dobrovolné bázi s cílem pomáhat potřebným ve svém okolí. Postupně se rodily další již profesionálnější charitní činnosti až došel vývoj do dneška, kdy je Charita profesionální neziskovou organizací provozující sociální, sociálně zdravotní služby a návazné činnosti. To, co zůstalo, je zaměřenost na člověka, který potřebuje pomoc, podporu. Ale již ne jakoukoli. Jsou zde nějaká pravidla, kterými se řídíme, máme legislativní úpravu toho, co děláme. Není to o „bezhlavé“ poskytování pomoci komukoli, kdo si o ní řekne. Je to naopak o systematické práci s člověkem, který se na nás obrátí, počínajíc analýzou jeho situace, volbě vhodných prostředků, a hlavně nejde o pomoc, ale podporu ke svépomoci. Našim cílem je podporovat klienty, pomáhat jim tak, aby nebyli na našich službách závislí, aby dokázali co nejvíce svou situaci zvládat sami. Charita je neziskovou organizací, není zde proto, aby tvořila zisk, na druhou stranu hospodaří s nějakým rozpočtem, čerpá prostředky z veřejných zdrojů a v souladu se stanovami si má počínat jako odpovědný hospodář. A to velmi důležité. Charita je profesionální organizací s kompetentními placenými pracovníky, kteří dbají o svůj profesní rozvoj, kteří dodržují stanovená pravidla a postupy a podílí se na nich. Je to nepatrný, ale důležitý rozdíl – dělat charitu a pracovat v Charitě.