1. července 2026 Články

Prázdninové vydání Chariťáčku

V prázdninovém vydání našeho Chariťáčku jsme si popovídali s kolegyní Adél Janoškovou z Charitní pečovatelské služby a s kolegyní Dagmar Galaczovou z Charitní asistenční služby.

• Které roční období jsi u nás zažil/a jako první?
  AJ: Zima.
  DG: Začínala jsem v lednu - zima.

• Kdybys měl/a svou práci vysvětlit pětiletému dítěti, co bys řekl/a? 
  AJ: Mou hlavní náplní práce je podávat pomocnou ruku těm, kteří už potřebují podporu a nedokážou se o sebe sami postarat. Krásný pocit je ten, když mi klient řekne, jak je rád, že jsme si spolu mohli popovídat, a že jsem mu mohla pomoct. Tyto momenty mi ukazují, že svou práci dělám srdcem.
  DG: Pomáhám starým a nemocným lidem, aby jim bylo lépe a dobře.
  

• Které tři vlastnosti si bereš s sebou každé ráno do práce?
  AJ: Pokoru ke starším lidem, vděčnost za to, že mohu dělat tuto práci s takovými skvělými lidmi, a hlavně být nápomocná.
  DG: Empatii, klid, rozvahu.

• Která věta ti v hlavě zazní, když máš těžký den?
  AJ: Jsem přece jen člověk, a i těžké dny k životu patří. Proto si musím vážit těch dobrých.
  DG: Dej se do klidu.

• Jak vypadá tvůj dokonalý den, kdy nemusíš vůbec nic?
  AJ: Probudím se kolem desáté ráno, doma je klid a nikdo nikde. Zapnu si své oblíbené písničky a užívám si svůj prostor. Pomaličku přemýšlím, jak strávím odpoledne, většinou mě to stejně zavede k mé milované motorce a dlouhé projížďce za slunečného počasí. Den pak zakončím seriálem, fitkem nebo příjemným posezením s kamarády.
  DG: Ležím na gauči, čučím na nějaký film, nebo pletu, chodím po zahradě a něco vypleju, podleju...prostě nic nemusím...

• Jaká kniha nebo film tě v poslední době nejvíce oslovily?
  AJ: Patřím spíš mezi seriálové typy a nejvíc mě baví zdravotnické seriály. Teď zrovna koukám na Dr. House, ale pokud bych měla něco doporučit, tak určitě americký pořad The resident.
  DG: Teď si na nic z toho nevzpomínám.
  
  
• Kdybys mohl/a prstem na mapě vybrat jedno místo, kde se zastavil čas, které by to bylo?
  AJ: Upřímně, na vrcholku hory ve Švýcarsku při východu slunce. Ideálně ve stanu se svým věrným psím parťákem. Obklopená nezapomenutelnými výhledy, nekonečnou přírodou a klidnými pozitivními myšlenkami.
  DG: Tatry - vyzařuje z nich klid, když tam jste. Někde mimo lidi.
  
  
• Co byl ten moment, kdy sis řekl/a: “Tady jsem správně a tady mě lidé potřebují?“
  AJ: Mně osobně trvá delší dobu, než si v novém prostředí opravdu zvyknu a začnu se tam cítit příjemně. V charitě to ale bylo jinak. Už první setkání s novými kolegyněmi pro mě bylo velmi příjemné a cítila jsem se tam klidněji než jinde. Všechny byly a stále jsou velmi milé, ochotné, otevřené a přátelské. Je vidět, že práci, kterou dělají, dělají rády a to je důležité. Jsem ráda, že můžu být součástí tohoto kolektivu.
  DG: Když jsem začala pracovat a zjišťovat, kolik je potřebných lidí. Práce mě naplňuje a dělá mi radost, když můžu pomoci.
  
  

Rychlý rozstřel: