12. srpna 2024 Články

První pouť Charity Třinec

Pátek 9.8., běžný srpnový den, pro třineckou Charitu ne tak docela. Společně s našimi zaměstnanci jsme se vydali na první pouť Charity Třinec a na pár hodin jsme se v žili do role poutníků. Pěší putování jsme zahájili ve Vendryni u kostela sv. Kateřiny. Cílovým poutním místem pro nás byl kostel sv. Mikuláše v Nýdku. 

Trasa, kterou jsme si pro naši pouť zvolili, vedla po celou dobu lesem a my jsme tak byli na dotek nedotčené přírody. Přírody, která nám lidem dává možnost zastavit se a načerpat energii, nejen pro další putování. Když jsme došli do Nýdku, otevřela se nám brána s krásným výhledem na Beskydy. To bylo ideální místo pro odpočinek. A tak jsme rozložili deky a dopřáli jsme si malé zastavení zpříjemněné menším občerstvením. 

Mši svatou celebroval otec Artur. Ve svém kázání přirovnal život k nekonečné pouti, na které, než dojdeme k námi vytyčenému cíli, projdeme mnoha různými cestami, které často mohou být protkány překážkami. Právě díky nim, si totiž můžeme uvědomit, zdali vymezeného cíle chceme skutečně dosáhnout…

Když se zastavíme a ohlédneme se za naší cestou, kterou jsme v životě dosud ušli, uvědomíme si, co vše se nám podařilo, co nám naopak nevyšlo dle svých představ anebo jaké nástrahy jsme museli překonat. Třeba právě bez zmíněných nástrah a překonaných nesnází bychom nebyli tím, kým právě jsme… Protože ty na první pohled špatné okamžiky nás utváří stejně tak, jak ty, na které s radostí vzpomínáme. I když se nám naše cesta v tuto chvíli nemusí jevit jako ta správná, s postupem času a s jistým nadhledem však můžeme tuto cestu hodnotit kladně a přijmout ji s vděčností. Překážky jsou součástí našeho života, proto se na ně nedívejme jako na něco negativního, jen proto, že jsou s námi teď a tady, ale spíše na ně nahlížejme jako na něco, co je součástí celku, našeho příběhu, který by bez nich byl neúplný. Příběhu, jehož součástí jsou radostné i ty méně radostné okamžiky zároveň. Věřím, že naše první pouť třinecké Charity bude v našich příbězích hrát těmi veselejšími barvami. 

A jaké poslání naše první pouť měla? Pro každého takové, jaké mu on sám byl ochoten dát.. 

„Pouť byla moc fajn. Kousek jsme se prošli, prožili mši svatou za naši Charitu i Třinecko a hlavně byli spolu. Chceme tímto založit novou tradici Charity Třinec, a to, že se tak stalo v kostelíku zasvěcenému sv. Mikuláši je hezká symbolika. Bylo to více než hezky strávený čas,“ uvedl ředitel Charity Třinec Martin Hořínek.

Budeme se snažit, abychom z této poutě udělali tradici, na kterou se budeme společně každoročně těšit. Třeba už jen proto, že poutních míst, která stojí za to navštívit je v našem okolí spousta.