2. října 2025 Články

Rozhovor s knězem: O naději a službě

Přinášíme Vám rozhovor s farářem P. Martinem Kierasem, který v naší farnosti působí od 1. 7. 2025. Jaké zajímavosti o sobě prozradil? Jakého biblického hrdinu by pozval na večeři? To a mnoho dalšího se dozvíte na následujících stranách.

P. Martin Kieras (*29. 10. 1977, Tarnowskie Góry, Polsko) vyrůstal v Radzionkowě.

Po gymnáziu vstoupil do semináře v Katovicích, kde studoval filozofii a teologii. Do ostravsko-opavské diecéze přišel v roce 2003 na pozvání biskupa F. V. Lobkowicze. Kněžské svěcení přijal 26. června 2004 v Ostravě.

Působil jako farní vikář v Opavě, poté jako administrátor ve Slavkově u Opavy a Litultovicích, kde se aktivně zapojoval do života obce. Od roku 2015 byl farářem v Hradci nad Moravicí a spirituálem tamní církevní školy.

Od 1. července 2025 je farářem v Třinci.

• Co Vás přivedlo ke kněžství? Jaké byly Vaše první kroky k duchovní službě? Pamatujete si ten moment, kdy jste řekl „ano, to je moje cesta“?
  Pocházím ze Slezska, mé rodiště je náboženský založené, v té době ve farnosti bylo 120 ministrantů, to byla doba, která přála kostelům, náboženství, farnostem. Z této farnosti pochází hodně kněží, v současné době těch žijících je 24. Můj otec je varhaník, strýc i bratranec jsou kněží – v takovém prostředí jsem vyrůstal. Jako první jsem byl vedoucím ministrantů, začal jsem hrát na varhany a tím došlo ještě k většímu propojení mezi mnou a vírou. Takto jsem si našel svůj svět. Vždy mě bavilo pracovat pro lidi, sloužit lidem. Na své cestě si říkám “ANO” stále. K rozhodnutí vést takový život jsem se uchýlil díky prostředí, které mě obklopovalo.
• Byl pro Vás někdo inspirací?
  Ano, byl to farář, kterého jsem znal od dětství, jmenoval se Stefan. Byl kamarádem mého strýce, byl veselý člověk. Měl jsem ho moc rád, viděl jsem v něm vzor. Byl výjimečný a stal se farářem v mé farnosti. Po dvou měsících ve věku 44 let umřel, dostal infarkt ve zpovědnici. Já jsem byl zrovna na školení vedoucího ministrantů, na které mě poslal a ukázal mi směr. Bylo to pro mě velice silné. Pamatuji si, že když jsem stál u jeho rakve, řekl jsem “teď to musí někdo potáhnout dál”. 
• Co Vás nejvíc naplňuje v každodenní službě lidem? 
  Mše svatá, to je klíčové. Matka Tereza z Kalkaty říkala, že den začíná eucharistií. Mše svatá je příležitost pro setkání s lidmi, odevzdáváme Bohu vše, o co prosíme, s čím přicházíme. Nejvíce mě naplnuje právě to setkávání s lidmi. Nejsem typ člověka, který sedí na faře. Málo kdo mě tu přes den najde.
• Jaké máte zkušenosti s propojením farnosti a charitou? V čem se doplňují?
  Každé dobré dílo potřebuje zázemí, zázemí modlitební. Hlavně my kněží máme skupiny lidí, kteří se za nás modlí, aby měl člověk v té službě elán, nadšení. Funguje to. Myslím, že charita potřebuje zázemí, aby se lidé za charitu modlili a věděli, co se děje. Aby charita nebyla jen skupinou, která dělá něco dobrého bez navázání na křesťanství. To je riziko, kterého je třeba se vyvarovat. Je třeba ptát se jaký smysl má to, co děláme. Farnost a charita jsou dvě entity, které není možné od sebe odříznout. Musí být propojené. Propojení vidím zejména v podílení se na organizaci skupinek pro Tříkrálovou sbírku. Propojení je klíčové na několika vrstvách – materiální, finanční, duchovní, lidské. 
• Máte nějaký oblíbený verš nebo postavu, která Vás provází?
  Verš spíše ne. Neupínám se na větu, ale na primičním obrázku jsem napsal “milosrdenství tvé chválit budou”. Dále svatá sestra Faustýna, Jan Pavel II., to jsou osobnosti, které poznamenaly člověka. Neupínám se na jednoho, ale ti to dva představují část mého dětství. 
• Co Vám dává naději do budoucna? 
  Česko mě naučilo, (jsem tady 22 let) že neexistuje nemožné. V Česku se dá realizovat krásný církevní život, mně tady za tu dobu co tu jsem, nikdo neublížil. Spousta plánů jsem realizoval, přesahovaly původní plán, spolupráce s věřícími, nevěřícími, pokřtěnými, nepokřtěnými. Česko je půdou, na které se dá experimentovat. Z ničeho se dá udělat opravdu moc. Proto také vyhlížím budoucnost v naději, pozitivně. Z bývalých farností vím, že je možné je posunout dál a vybudovat něco hezkého. 
• Máte nějakou tajnou skrýš na čokoládu?
  Nejím čokoládu. Mám diabetes. 
• Kolik hrnků kávy denně vypijete?
  Tři, výjimečně i pět.
• Kdybyste mohl na večeři pozvat nějakého biblického hrdinu, kdo by to byl?
  Svatý Pavel.
• Co byste mu uvařil?
  Boloňské špagety na červeném víně. Naučil jsem se je vařit od kuchaře v Itálii.
• Jaké tři slova Vás vystihují?
  Skromný, hodný, manažer.
• Jak odpočíváte, čerpáte síly? 
  Rád trávím čas u moře a na horách. V zimě lyžuji. 

Rychlý rozstřel: