3. února 2021
Články
Paní Marie u nás pracuje jako pomocný pracovník kompenzačních pomůcek a uklízečka. Co všechno její práce obnáší a jak to v naší půjčovně vlastně funguje si můžete přečíst v dalším Střípku ze života Charity Třinec:
„Moje hlavní náplň práce se točí klem půjčovny kompenzacích pomůcek a vším co s tím souvisí. Běžný den vypadá tak, že přijdu do práce a jako první si udělám banku, protože lidé posílají většinou platby za půjčení pomůcek převodem. Samozřejmě někteří chodí platit také přímo k nám na pokladnu, takže to je taky moje práce, vyřizovat tyto platby. A jinak je největší část mé práce hlavně s pomůckami. Někteří lidé si ji chtějí třeba nejdříve pomůcku u nás vyzkoušet a informovat se o tom co je pro ně vhodné, takže jim vysvětlím, jaké má pomůcka funkce a pro koho je vhodná.
Na dva dny taky umožnujeme zapůjčení pomůcky domů, aby si lidé doma pomůcku zkusili použít a zjistili, jestli se jim hodí nebo nehodí. Pokud se hodí tak s nimi sepíšu smlouvu. Na jednu smlouvu si mohou půjčit až pět pomůcek, takže se často stane, že tady v půjčovně přijdeme na to, že by se do rodiny hodila ještě i další pomůcka než ta, pro kterou si původně přišli. Nejvíce se půjčují asi postele, ty jsou neustále vypůjčené. Hodně taky matrace – buď to jsou antidekubitní pasivní nebo antidekubitní aktivní, někdo chce spíše ty pasivní z toho důvodu, že se nemusí zapojovat do elektřiny, někdo naopak ty aktivní, takže s každým proberu, jaké jsou možnosti, jaké má potřeby a podle toho vybereme vhodnou pomůcku.
No a pak je mým úkolem také úklid, aby Charita byla čistá a všechno bylo desinfikované a připravené k použití.
Tady na téhle pozici pracuji rok a předtím jsem tady pracovala tři měsíce v rámci tréninkového místa, které měla Charita v projektu Rozum a cit. Takže do Charity jsem se vlastně dostala díky tomuto projektu.
Na mojí práci mě těší, že můžu pomoc klientům, a poradit těm, kteří přichází a vlastně neví ty podrobnosti – například jestli se WC křeslo vleze na záchod, nebo jaké chodítko vybrat a podobně. Chodí tu zamnou často lidé hodně ve stresu, protože měli doma blízkého v určitém fyzickém stavu, ten člověk třeba jde do nemocnice chodící, ale zpátky přijde domů napůl chodící nebo ležák a ti lidé si neví najednou rady co s ním. Tak jsem ráda, že jim můžu poradit a pomoct.
Naopak nejtěžší pro mě bylo na začátku se naučit zacházet se všemi pomůckami. Člověk nebyl zvyklý, zapojovat ovládání pomůcek a podobně, takže mi docela trvalo, než jsem vše pochopila a osvojila si to natolik abych to teď mohla ukazovat klientům. Ale jinak jsem velmi spokojená.
Samozřejmě je to někdy smutné, když se k nám vracejí pomůcky, protože víme, že ten klient zemřel. Mnohdy pak mluvím i s těmi rodinnými příslušníky, kteří mi pomůcky přijdou vrátit a snažím se je povzbudit v jejich situaci a trochu je uklidnit.
Je to tady pestré pořád se něco řeší, někdo přichází, není to žádná anonymní práce, já ty klienty, kteří si půjčují pomůcky znám, vídám je nebo jejich rodiny a za to jsem moc ráda, že máme ten osobní kontakt.
