Jak vypadá můj běžný den, je těžké shrnout. Je to opravdu různorodé, někdy se zadaří, že neřešíme nic akutního, to znamená, že není žádná „krizovka“. Ale jindy se stane, že mi hned po ránu volají z domácnosti s tím, že potřebují odhlásit službu, protože klienta odvezli do nemocnice, a to pak musím honem volat asistentce a zajistit, aby už zbytečně nevyjížděla na službu. Když se tohle stane, je to ta lepší varianta.

Složitější chvíle mi nastanou, když naopak ráno zavolá asistentka, že onemocněla a nemůže přijít za klientem.  To se pak musí všechno přeplánovat a zajistit náhradní asistentku, což není vůbec jednoduché. V tomhle spolupracujeme v Charitě dohromady sociální pracovník, vedoucí sociální služby a koordinátor plánování. Mezi sebou si sdělujeme, jakým způsobem se zajistí všechny služby v domácnostech.

 

S novými zájemci se domluvím na sociálním šetření v domácnosti, kde zjišťuji, jaké budou potřeby nových klientů. V poslední době se jedná většinou o pomoc při osobní hygieně, ale je to opravdu různorodé.

Někdy zajišťujeme třeba celou dopolední službu, to znamená, že máme pětihodinovou službu u klienta. Po dobu kdy jsou rodinní příslušníci v práci a je potřeba aby například u té babičky někdo byl a dopomohl jí během této doby s přípravou snídaně, pomohl s oblékáním a tak podobně.

 

Kdybych měla říct, co je na mojí práci nejtěžší, je to asi situace, když rodina klienta nespolupracuje. Pak je složité vysvětlit, jak vůbec naše služba funguje a co je úkolem našich asistentek. Že tu nejsme od toho, abychom dělali například jarní úklid v celém domě, nebo, že naše asistentky nejsou zdravotní sestřičky a nemohou dělat všechny zdravotní úkony, které klient potřebuje.

 

Naopak nejlepší na mé práci je, že je různorodá. Nejsem jen v kanceláři, ale opravdu jdu do terénu, vidím ty klienty, můžu s nimi mluvit a vidím jejich běžný život.